Na kole s rodinou nebo sám – hlavní je radost z pohybu a spojení s přírodou, říká herec Petr Vaněk
leden 2025
Herec, zpěvák a cyklista Petr Vaněk se narodil na Vysočině. Rád se sem vrací. A prozradil, kde to má nejraději. Patří mezi cyklisty, kteří si hlídají každý kilometr a tempo? A co mu dává do života lesní terapie?
Petře, na úvod – máte na Vysočině nějakou oblíbenou trasu na kole, kterou považujete za srdcovku?
Pocházím ze Žďáru nad Sázavou a často se tam rád vracím. Oblíbených míst mám víc, ale třeba okolí Žďárských vrchů, Žákova hora nebo krátké vyjížďky kolem Piláku – to jsou trasy, které mám opravdu rád. Když se tam člověk projede, cítí spojení s přírodou. Sedněte na kolo, sami nebo s rodinou, a vyrazte na Žďársko.
Teď bydlíte v Dobřichovicích, kousek od Prahy. Není vám po Vysočině smutno?
Už ne. Ale bývalo. A jak říkám, rád se na Vysočinu vracím.
Byl jste „doma“ se svou dcerou na rodičovské. Jaké to bylo?
Nebylo to o systému, spíš o tom, že jsem hercem na volné noze, takže jsem mohl být doma. Staral jsem se o dceru a bral to jako přirozenou součást života. Bylo to hezké období, dobrá investice do vztahu.
Jste také průvodcem lesní terapie. Máte tipy pro rodiče, jak přitáhnout děti do přírody?
Nejlepší je nechat auto doma nebo zaparkovat někde dál a jít pěšky. A děti nadchnete tím, že každá cesta může být výzva, pokladovka nebo hra. Když je cesta hravá a má cíl, děti na to slyší. Les je skvělým místem pro objevování.
Jak vnímáte přírodu vy? Bylo to vždycky tak, že jste v ní nacházel porozumění a klid, nebo přišla ta touha až s věkem?
Ve Žďáře nad Sázavou jsme měli les za domem, takže příroda byla přirozenou součástí mého dětství. Až později jsem si uvědomil, jak moc mě to táhne zpátky, do klidu a ticha. Ta touha se vracet přišla postupně.
Zastavme se u lesní terapie nebo také u koupání v lese. Co vás k tomu přivedlo?
Lesní terapie, známá také jako "shinrin-yoku" nebo "lesní koupel", je praxe, která prohlubuje náš vztah s přírodou a pomáhá nám znovu objevit naše přirozené já. Vědecké studie ukazují, že má pozitivní vliv na imunitní systém, kardiovaskulární a respirační zdraví a pomáhá snižovat stres a deprese. K lesní terapii jsem se dostal během osobní krize, kdy mě to intuitivně táhlo do lesa. Strávil jsem týden o samotě v horách, kde jsem trávil čas v hlubokých lesích, povídal si se stromy, poslouchal vítr a potok. Tento pobyt mi pomohl utřídit myšlenky, doplnit energii a získat znovu sebedůvěru. Po návratu jsem objevil koncept "shinrin-yoku" a rozhodl se stát certifikovaným průvodcem lesní terapie, abych mohl tuto zkušenost zprostředkovat i ostatním.
Negativní zážitky nás posouvají dál. To je vaše věta. Má hloubku. Jak jste k tomu dospěl?
Z vlastní zkušenosti. Negativní věci k životu patří. Když je přijmete a učíte se z nich, posouvají vás dál. Je to o citlivosti a odvaze čelit tomu, co přijde.
Inspirace k vašemu albu Roztáhnout křídla přicházela také z přírody?
Jednoznačně. Album Roztáhnout křídla je hudební cestou, která kombinuje prvky folku, popu, world music i šansonu. Společně s týmem jsme vytvořili audiovizuální show. Celý koncert se odehrává v intimním prostředí obývacího pokoje, který má své hranice, ale ty mohou zmizet a otevřít prostor pro sny a fantazii. Pomocí stínohry, projekcí a práce se světly jsme vytvořili mysteriózní představení, kde koncert plynule přechází do divadelního zážitku. Album i show jsou inspirované emocemi, přírodou a životními zážitky, které v posluchačích probouzejí jejich vlastní pocity a fantazii.
Jak a z čeho tvoří Petr Vaněk?
Inspirace přicházela z mých zážitků. Jsou to věci, které jsem si prožil. Je to autorská tvorba, která vznikala v lese, u krbu nebo i po cestě tramvají. Ty emoce, co v přírodě cítíte, se odrážejí v textech. Hudba má lidi propojit s tím, co cítí, stejně jako příroda.
Nevznikl třeba nějaký motiv nebo myšlenka pro váš projekt Roztáhnout křídla na kole?
Ne, to ne. Na kole se čistí hlava. Když jedu, nepracuji.
Vy a kolo jste dobří parťáci, že?
Cyklistika pro mě byla původně jen dopravní prostředek, hlavně po Praze. Až časem jsem zjistil, že mě baví jezdit i mimo město. Když jsem se odstěhovali do Dobřichovic, začal jsem jezdit podél Vltavy a Berounky do Prahy do práce. Nebo si dám kolo do vlaku a když v Praze skončím, tak na něj nasednu a jedu domů.
Patříte mezi cyklisty, kteří si hlídají každý kilometr a tempo?
Není to o výkonech nebo číslech, ale o radosti z pohybu. Někdy je nejlepší jen jet, zastavit, kochat se a neřešit čas ani kilometry. Tak to mám rád. Na pohodu. Kolo je součástí mé psychické hygieny.
Jezdí s vámi na kole i vaše žena a dcera?
Pro mě je důležité, aby je to bavilo, ne aby to byla povinnost. Dcera nemá problém sednout na kolo a šlapat. Občas si ráda nasedne na naše cargo kolo, společně s našimi psy.
Takže vyvážíte i vaše psy?
Jo, vyvážím odpadky a také naše psy (smích).
A na závěr – kdo je vlastně Petr Vaněk? Jakou máte roli ve svém životě?
Uvědomil jsem si, že nemusím plnit jenom jednu roli. Jsem člověk, co chce mít radost z toho, co dělá. A to je to nejdůležitější.
Rozhovor vznikl pro magazín Cyklodovolená na Vysočině, který jsem s kolegy vytvářela dva měsíce.