Close

31.12.2017

V tento den

Každou minutou se přibližuje. Nový rok. Nové dny našeho života. Za sebou necháváme vzpomínky.

Metoda zpětného zrcátka mi pomáhá podívat se s odstupem času na to, co se v mém životě stalo. Pomáhá mi v tom diář. Papírový. Ve své pracovně mi letos přibude jedenáctý. Otáčím list za listem, pročítám si záznamy a hodnotím. Do nového diáře na rok 2018 připisuji pravidelně se opakující události. Je to třeba Národní týden trénování paměti v březnu,  Letní žurnalistická škola v srpnu, ale také třebíčský festival 2-3-4 herců, festival Zámostí a tradiční výšlapy s Klubem českých turistů. Nesmím zapomenout poznačit narozeniny nejbližších lidí. A podtrhnout svátky.

Jak jsem inspirovala Facebook

V šestnácti letech jsem si založila obrázkový deník. Vždy ke konci roku tisknu fotky a s poznámkami si je tam vlepuji. Mám tak téměř dokonalý přehled o svých zážitcích. Vím, kolik stál ve Švýcarsku vlak, kde jsem slavila v roce 1998 Silvestr, kde jsme měli sraz s holkama z vejšky a kdo chyběl. Stačí si pak deník (je to už několikátý sešit) vzít do ruky a skoro celý život mám na dlani.

Před několika lety se tento můj způsob zalíbil Facebooku. Začal lidem připomínat, co dělali v ten den před rokem, dvěma nebo čtyřmi. Zatímco na Facebooku si můžete vzpomínky nastavit, v mém deníku ne.  V prostředí sítě máte možnost volby nastavení – všechny vzpomínky, nejdůležitější nebo žádné. Podle Facebooku jsou nejdůležitější ty vzpomínky, které mají nejvíce interakcí (komentáře, liky, sdílení). Dokonce si můžete nastavit přesně co chcete připomínat. Nebo nechcete. Sociální síť vám umí ze vzpomínek vymazat bývalého manžela, zesnulého kamaráda i přesně dané období vašeho života.

To se v mém vlastním systému stát nemůže. Důležité události si označuji ve své hlavě sama, nenechávám to na svých přátelích na Facebooku. Z fotoalba netrhám, nebo nemažu lidi, kteří nějakým způsobem odešli. Zaznamenávám si vzpomínky a také se na ně bez jakéhokoliv filtru mohu podívat. Přijímám život se vším, co přináší.

Jizvy na duši jsou dobré. Jsou to zhojená zranění

Do zpětného zrcátka se dívám často. Nenechávám to jen na konec roku. Potřebuji čerpat ze svých zkušeností. Díky tomu nemusím kotvit u břehu, ale mohu se vydat na širé moře.

Znám ve svém okolí lidi, kteří se neradi probírají tím, co bylo. Neuvědomují si, že věci minulé formují naši přítomnost. Proto je zapotřebí umět se vyrovnat s tím, co se stalo. Neznamená to zapomenout. Každému zranění musíme dovolit se zahojit. A nedrásat hlouběji.  Když se nám to podaří zpracovat, zůstane jizva. Někdy nenápadná, někdy velká.  Jizvy na duši jsou dobré. Svědčí o naší životní odvaze a ukazují, jak máme své dny bohaté na zážitky. Do svého obrázkového deníku si zaznamenávám i zranění. S přibývajícími měsíci a roky pozoruji, jak se rány proměňují v jizvy. Přijímám je jako součást mě samotné. Vím totiž dobře, že pouze zpracované události našeho života nám umožní plout po moři dál.

Chceš jet dál? Podívej se dozadu a vyraz

Bez zrcátek na dálnici bezpečně nepředjedete. Dobrý řidič používá zrcátka proto, aby věděl, co se děje za ním. Upravuje podle toho své rozhodování. Zůstane v pravém pruhu, sjede na odpočívadlo, nebo zrychlí a předjede auta před sebou. Mým zpětným zrcátkem jsou zastavení a obrázkový deník. Do zrcátka se dívám vždy na konci roku, ale také kdykoliv jindy, kdy cítím, že to potřebuji. Není to o nostalgii. Dívat se zpět není lehké. Musíme se naučit na události nahlížet z nadhledu, z jiných úhlů.  Ne vždy to jde. Ale půjde to třeba o rok později. Zpětná zrcátka, používají-li se správně, formují naše postoje a vedou k uvědomění, že za náš život jsme odpovědni mi sami.

Ať už tedy byl rok 2017 pro vás jakýkoliv, pro mě to byla jízda na dálnici. Obrazně i doslova.

A jaký byl váš rok?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *