Paní učitelko, jaké znáte youtubery?

„Paní učitelko, jaké znáte youtubery?“

„Co to prosímtě je?“

 

Ve zkratce takto funguje na spoustě školách mediální výchova. Učitelé „by měli“ témata mediální výchovy propojovat do vyučovaných předmětů. Jenže to jde těžko, když někteří z nich se sami neorientují v mediálním prostředí a už vůbec nerozumí sociálním sítím a moderním komunikačním technologiím.

 Neberte to prosím, vy učitelé, co právě čtete tento blog, za kritiku vaší osoby. Popisuji problém, který zde reálně je. Netvrdím, že za to můžete vy! 

V letech 2005–2012 probíhala kurikulární reforma, během níž se mediální výchova objevila jako nový prvek v základním a gymnaziálním vzdělávání, konkrétně se stala jedním z průřezových témat. Mediální výchova tak může mít formu vyučovacího předmětu, projektu, nebo může být integrována do ostatních předmětů, např. českého jazyka a literatury, dějepisu, občanské výchovy. Výuka mediální výchovy je do značné míry závislá na vůli a nadšení ředitele školy, jeho finančních možnostech a potom také na schopnostech a nadšení odpovědného učitele.

Smutná pravda je, že mediální výchova na školách neodráží realitu. Témata mediální výchovy, která jsou popsána v rámcových vzdělávacích programech, neodpovídají současnému dynamicky se měnícímu světu. Když se před deseti lety tvořil obsah mediální výchovy pro školy, neexistovali youtubeři a sociální sítě neměly tak značný vliv jako nyní. Osobně znám několik učitelů, kteří se obávají Facebooku, nevědí co je youtube a každý měsíc mi od nich do počítače přijde nějaký vir, protože zanedbali zásady ochrany. Znám ale také učitele, kteří se s žáky ve vyučování baví o sociálních sítích a každý den se věnují komentování zpráv, které „hýbou“ světem, médii a sociálními sítěmi.

Mediální nebo informační gramotnost?

Mediální výchovu jsem několik let učila. Nikoliv jako samostatný vyučovací předmět. Byla to forma workshopů pro studenty i učitele. Před pěti-osmi lety to byl boom. Mediální výchova jako sexy téma. Dnes bych to nenazvala mediální výchovou, ale stejně jako kolega Milan Pilař, zakladatel Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského, informační gramotností.

„Mediální gramotnost je dost často zaměňována se znalostí. Gramotný člověk by měl rozeznat, jaký zdroj informací je nedůvěryhodný, zavádějící, a proto nepoužitelný. Nejde o alternativní fakta, ale o fake news. Někoho slovo mediální vede k tomu, že učitelé učí o tom, jaké jsou v ČR televize, což z pohledu gramotnosti není vůbec důležité,“ říká Milan Pilař.

Mediální výchova na školách se smrskla do seznámení se s tradičními médii jako je televize, rozhlas, noviny a nejsou akceptovány nové komunikační technologie a trendy. A proto, když připravuji semináře pro učitele, věnuji se především tomu, aby se základně zorientovali v sociálních sítích, aby věděli, co jsou fake news a hlavně, aby se nebáli a nevyhýbali informační gramotnosti.

Víte, že… právě informační gramotnosti se věnujeme společně s kolegy na Letní žurnalistické škole Karla Havlíčka Borovského?

odkaz: http://www.letnizurnalistickaskola.cz

TIP: Chcete vědět, jak se žije youtuberům? Proč je youtuberství fenoménem? Podívejte se na nový dokument s názvem Nejsledovanější.