Close

16.1.2017

Jak mě předběhla sedmdesátiletá turistka

Téměř sedmdesátiletá paní R. se v hlubokém sněhu pohybovala velmi zdatně. Šla jsem v její stopě a chvílemi jsem to už chtěla vzdát. Když jsem docházela do cíle – hospoda v Budíkovicích – měla vypitou půlku piva a bavila ostatní. Zatímco já jsem se rozhodla jet zpět do Třebíče autobusem, paní R. šla pěšky. „Co bych dělala doma? Tady je přece dobře.“

Členem Klubu českých turistů jsem asi dva roky. Společně s manželem sice snižujeme věkový průměr, ale při měření sil v kopcích, lesích a na polích to spíše vypadá, že 50 + je nám.

Ráda chodím, je to fantastický pohyb. Turistika je podle mého kombinace zdravého pohybu, psychické hygieny a také společenského vyžití. Klub českých turistů v Třebíči pořádá nespočet výletů. Nechávám si každý měsíc posílat přehled akcí. Vždy si nějakou vyberu a zapíšu si ji do diáře. Letos jsem vynechala tradiční Štěpánský pochod z Třebíče přes Ptáčov na Vladislav a také Novoroční výstup na Klučovskou horu. Minulé roky jsme vyrazili, ale letos „kvůli“ krátkým vánočním prázdninám jsme dali přednost rodinným návštěvám.

 

Proč sedět doma? Venku je přece líp

A tak jsem zahájila turistický rok procházkou kolem Třebíče. Sešlo se nás sedmnáct. Z původní trasy z třebíčského Týna po zelené směrem na Okřešice se díky dokonalé znalosti turistů stal úžasný výšlap neznačenými trasami. Sama bych tyto cesty nikdy neobjevila. Sněhu bylo po lýtka. Šli jsme za sebou a využívali prošlápnutých stop. Pod Račerovicemi jsme se zastavili u ohrady s prasátky. Zvláštní druh. Takové chlupaté. Chvíli jsme postáli,  byla zima. To se změnilo, když jsme začali stoupat do kopce. Abychom nešli přes zorané pole, jeden z pánů, který tam znal každý kámen, nás vyvedl přes pastviny. Sice tam nehrozilo riziko vyvrknuté nohy, zato jsme si užili opravdu hluboký sníh. Jako v pohádce o Popelce. Začalo sněžit. To už jsme byli v Okřešicích a zbývalo něco přes kilometr do Budíkovic. V hospůdce u Lenina jsme si dali polévku. Já pro nabytí sil jsem asi dvacet minut před cílem snědla svačinu. Seděla jsem u stolu s dámami, pravidelnými turistkami, a poslouchala jejich vyprávění. Byly v Černé Hoře, na Ukrajině, na běžkách na Šumavě, u Jihlavy na Čeřínku. Vyprávěly veselé příhody, smály jsme se. Po hodině jsem se s dalšími dvěma zvedla a šly jsme na autobus. Měl zpoždění. Ale nám to nevadilo. V Třebíči jsme se rozloučily. Ony pokračovaly na Scrabble a já ke známým do tepla. Řekly jsem si ahoj a slíbily si, že se potkáme co nejdříve. (Turisté si všichni tykají, bez rozdílu věku).

 

Pojďte příště se mnou

Nemusíte být členem Klubu českých turistů, abyste se mohli přidat na některou ze stovky procházek. Přehled i s popisem najdete zde: https://www.kct.cz/cms/kalendar-turistickych-akci#kalendarakci

A víte co je nejlepší? Když si doma dáte sprchu a dáte nohy nahoru. Příjemná únava, čistá hlava a fantastický zážitek.

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *