Close

1.11.2020

Eliška. Učitelkou od rána do večera

Eliška Cvingráfová

Eliška Cvingráfová je kamarádka a bydlí v nedalekých Běhařovicích. Učí matematiku a chemii na 2. stupni ZŠ a MŠ Višňové, na prvním stupni přírodovědu, vlastivědu a informatiku. Zajímá se o moderní techniku použitelnou ve výuce. Doma má tři děti,  nejenže učí své žáky, ale věnuje se také svým vlastním. Zajímalo mě, jak to vše zvládá a nechtěla jsem si to nechat jen pro sebe.

První vlna covidu zavřela školy už na jaře. Jaký byl po letních prázdninách návrat do školy?

Návrat byl plný očekávání. Všichni, děti i my,  jsme se těšili, že se pustíme do práce za běžných podmínek. Ale přesto jsme vnímali to, že tento stav asi nevydrží moc dlouho. Od začátku jsme se tedy začali připravovat na případnou distanční výuku.

Jak taková příprava na distanční výuku probíhala? Přeci jen to je zcela nový způsob výuky, jak pro učitele, tak pro děti…

Připravovali jsme se od jara. Vedení školy se nám snažilo už při první vlně zařídit vše potřebné co se týče techniky i metodické pomoci. Měli jsme služební notebooky, ve škole byly některé třídy zařízeny jako vysílací studia, takže kdo z kolegů chtěl, mohl pracovat ze školy. Zároveň jsme se snažili dětem, které to potřebovaly, zapůjčit školní tablety, aby se mohly výuky také zúčastnit. Ve škole má každý žák přístup do školního systému Edookit, díky tomu bylo snazší předávat si potřebné informace. Další přípravy na podzimní distanční výuku proběhly hned začátkem školního roku. Vyhodnocoval se jarní systém, kontrolovalo se, zda vše koresponduje s metodickými materiály ministerstva školství. Řešila se chybějící technika.

Eliško, můžeš nám přiblížit, jak ty sama učíš dálkově?

Snažíme se s kolegy zadávat práci přehledně a jednotně. Koncem týdne dětem vkládám práci na příští týden do školního systému. Sam nebo s rodiči by si měli naplánovat, kdy a jak úkoly splní. V daném týdnu pak mám s každou třídou minimálně jednu videokonferenci, kde vysvětlím nejobtížnější část učiva, dovysvětlím nejasnosti a žáci mají možnost zeptat se mě tváří v tvář. Tenhle systém se velmi osvědčil už na jaře. Je to kompromis mezi dvěma extrémy. Videokonference místo všech hodin, které jsou náročné na pozornost dětí. A také není zdravé sedět tak dlouho u počítače. Navíc v některých rodinách se děti musí vystřídat u jednoho počítače. Vyučování jenom zadáváním stránek v učebnici ochuzuje děti o sociální kontakt s učitelem a spolužáky, a ten je velmi důležitý.

Co je podle tebe nejnáročnější?

Pokud mohu mluvit za sebe, tak nejtěžší pro mě bylo udělat si systém v hodnocení úkolů, abych měla přehled, kdo a jak z žáků pracuje. Velkou nevýhodou distanční výuky je zpoždění. Při práci ve třídě se děti často ptají, ihned vidím, když někomu něco nejde, když něčemu nerozumí. Při distanční výuce mám výsledky práce dětí až po týdnu. Musela jsem se s tím naučit pracovat.

Bez rodičů to nejde. Především ti nejmenší potřebují hodně pomáhat. Zapojují se rodiče nebo další členové rodiny do této domácí výuky na dálku?

Ano, většina z nich ano. A nejen rodiče, někdy jsou to starší sourozenci nebo prarodiče. Stalo se mi, že jsem měla pro děti dobrovolnou „doučovací“ online hodinu a přišli i rodiče, kteří si chtěli poslechnout, jak to svým dětem vysvětlit. Všem rodičům, kteří pomáhají svým dětem, děkuji. Ta pomoc je velmi individuální. Ale je pravda, že učím hlavně na 2. stupni, takže ty děti už mají jistou míru samostatnosti. Některé děti potřebují rodiče „ajťáka“, potřebovaly se naučit, jak posílat fotku jako přílohu, jak třeba tisknout nebo skenovat. Jiní zas potřebují rodiče, který je bude k práci motivovat. A jsou samozřejmě i děti, které potřebují vyloženě pomoci s látkou.  Pokud to rodič zvládne, je to pro nás velká pomoc. Hodně teď komunikuji nejen s dětmi, ale i s rodiči.

Odkud učí? Jsi ve škole, nebo doma?

Na jaře jsem učila celou dobu z domova. Jen pár hodin, když se částečně otevřely školy, jsem měla kvůli souběhu rozvrhů ze školy. Teď zatím učím z domova, ale pokud bychom měli začít probírat geometrii, asi bych využila vysílání ze školy, kde je záběr na celou tabuli. Rýsování na dotykové obrazovce není moc praktické. Ale je to i kvůli našim dětem. Během dne se asi milionkrát změním z mámy na učitelku a zpět.

Doma máš také děti školou povinné. Jak to zvládáte? Je z tebe učitelka na plný úvazek po celý den?

Přesně tak to někdy vypadá. Máme doma tři děti, prvňáka, třeťáka a slečnu ve školce. Sama si tak dokážu dobře představit, jak to vypadá i u našich žáků. Dětem se samozřejmě nechce a jako rodič je musím motivovat k tomu, aby odvedly potřebnou práci. Ale kluci jsou šikovní, takže nemají problém s pochopením a splněním úkolu. Jenže jsou ještě na prvním stupni, takže je spíš potřeba hlídat, jestli splnili všechny úkoly, kontrolovat, opravovat, poslouchat slabikování. Mám výhodu, že pouze část pracovní doby mám pevně danou videokonferencemi, zbytek si mohu naplánovat dle našich rodinných potřeb a rozložit si práci během dne.

Práce z domova znamená disciplínu a také velké pochopení od rodiny. Funguje vám to?

S dětmi i s domácností pomáhá hodně i manžel. Na jaře chvíli trvalo, než jsme našli nějaký pravidelný rytmus. Než si děti zvykly, že nemají prázdniny. Teď se nám povedlo najet poměrně rychle na pravidelný režim. Ze začátku bylo pro děti těžké si zvyknout, že sice jsme jako rodiče doma, ale musíme sedět u počítače a pracovat. Těžko to nesla hlavně nejmladší Terezka. Teď už ví, že když mám online hodinu, musí počkat a potom se jí budu věnovat.

Mohou tyto zkušenosti, které se v letošním roce získáváme, nějakým způsobem posunout české školství? Nebo naopak je zabrzdí a my se s následky budeme muset vyrovnávat další měsíce či roky?

Když si naše škola dělala po jarní distanční výuce anketu, hodně pozitivně to děti i rodiče hodnotili z pohledu rozvoje tzv. měkkých dovedností. Ty jsou v dnešní době velmi důležité. Děti se naučily plánovat svůj čas, hlídat si splněné úkoly, komunikovat jinak než pomocí sociálních sítí. Rodiče si pochvalovali, že jsou děti samostatnější. A určitě je to vede k zodpovědnosti.

A určitě se posuneme, co se týče metod výuky. Byli jsme okolnostmi donuceni přejít na úplně jiný styl práce. Frontální výuka online moc nefunguje, je potřeba dětem dávat smysluplné a zajímavé úkoly, kde budou aplikovat naučené. Dítě na 2. stupni je schopné si většinu faktů vygooglit, ale dát je do správných souvislostí, už je nutí o věci přemýšlet.

Toto období není lehké pro nikoho, ani pro děti a jejich rodiny, ani pro učitele, ale věřím, že si z něj vezmeme spoustu pozitiv pro budoucnost našeho školství.

Vím, volného času je teď málo, ale přesto mi prozraď, co děláš, kdy máš „volno“?

Mým velkým koníčkem jsou deskové hry. Aktivní odpočinek se většinou odehrává při práci na zahradě a při úpravách kolem domu. Ráda navštěvuje divadlo nebo kulturní akce – na to si ještě chvíli počkám, ale o to více si to pak užiju.

Děkuji za rozhovor!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *