Close

12.2.2017

Deset pater ke spokojenému životu

Člověk se přirozeně snaží o to, aby byl v životě šťastný. Dlouho jsem pátrala po tom, co vede ke štěstí, ke spokojenému životu.

Ten, kdo nemá rád sebe, nemůže mít rád ostatní. Kdo nezvládne sebevýchovu, stěží může vychovávat druhé. Pojítkem nejrůznějších cest ke spokojenému životu je dušení rovnováha.

Odvaha začínat každý den znovu, přirozenost v mezilidských vztazích, pravidelný pohyb, schopnost čelit každodenním problémům, radost ze života, bystrý úsudek. Začíná to u nás samotných. Pojďme se podívat na  deset oblasti, které jsou součástí našeho růstu duševní rovnováhy. Tento přehled vychází z mých zkušeností a také z hierarchizace profesora Libora Míčka.

 

  1. Buďme přirození

Přirozenost je podstata. Spočívá v oproštění napětí moderního života. Napětí způsobuje neustálá snaha po zvyšování výkonu. Přirozené chování je opakem přetvářky. Na druhou stranu však člověk umí projevit své city a názory, aniž by ublížil a zranil druhé.

 

  1. Dívejme se na sebe objektivně

Reálné vidění svého já znamená, že jsme schopni se nechat poučit a umíme přizpůsobit své chování. Sebepodceňování nám způsobuje těžkosti, sebepřeceňování zatěžuje okolí.

 

  1. Přijměme sama sebe

Mějme tichou radost z toho, jací jsme. Pokud budeme mít rádi samy sebe, budeme mít vřelejší vztahy k ostatním.

 

  1. Starejme se o své tělo

Upevnění fyzické kondice vede vždy ke zlepšení našich nálad. Procházky do přírody regenerují tělo i mozek. Plavání, cvičení, míčové hry, týmové sporty, posilování – vybrat si můžeme to, co nás baví.

 

  1. Nebojme se nesnází a nenechme se vyprovokovat

Duševně vyrovnaný člověk má vysokou frustrační toleranci, tzn. schopnost čelit složitostem a náročným situacím bez vypjatých reakcí. V životě se nesnázím nevyhneme. Je důležité tyto překážky překonávat tak, aby v nás neutkvěly silné emoce jako je strach, vztek, nenávist. Nesnadné situace neřešme, když jsme unavení, hladoví a vyčerpaní. Snížená frustrační tolerance je častá v pubertě i klimaktériu a také v situacích citové nejistoty a konfliktů mezi lidmi. Sníženou frustrační toleranci mají lidé přecitlivělí sama na sebe. Jinak řečeno ti, kteří se berou příliš vážně. Čím více se blížíme duševní rovnováze, tím hůře se daří okolním vlivům nás vyprovokovat.

 

  1. Učme se sebeovládání a sebedisciplíně

Pro spokojený život je potřeba mít vládu nad svým nitrem, být nezávislý nad občasným bolení hlavy, nekomfortním ubytováním, nenajedením. Musíme umět občas něco vydržet a zkrotit své choutky.

 

  1. Začínejme stále znovu

Goethe kdysi řekl, že opravdový člověk má mít odvahu začínat každý den nový život. Z jedné chyby se poučíme, druhá chyba už je naše volba. Když zjistíme, že jsme udělali chybu, tak v ní nepokračujme, když spadneme, vstaňme a začněme znova chodit. Nerozčilujme se, nesvalujme vinu na druhé, je to zbytečný výdej energie. V těchto chvílích si vždy říkám: Bez pádu na zem nepoznáš dotyk nebe.

 

  1. Objevujme umění života

Spokojený člověk je ten, kdo je vděčný životu. Bere ho tak, jak přichází, umí přijímat i dávat. Všímá si maličkostí, protože ví, že ty tvoří celek. Umění života je neustálé hledání a nalézání. Je to bytostná radost z toho, že jsem.

 

  1. Hledejme smysl a krásu

Vše v životě má nějaký smysl. Objevujme ho v divadle, v hudbě, v lidech. Každý člověk, kterého náhodně potkáme, každá kniha, kterou dostaneme, každá divadelní inscenace, kterou vidíme, v sobě nese poselství, jenž nás vybízí k zamyšlení nad životem.

 

  1. Posilujme se v pokoře

Je těžké bojovat s vlastním já. Pokud ho pustíme z uzdy, stanou se z nás sobci. Pokud budeme tahat za uzdu příliš, budeme se rozdávat na úkor sebe. Duševně vyrovnaný je ten, kdo je zakotven v něčem, co ho přesahuje. Dejme občas přednost druhému před sebou.

Děkuji svému manželovi za to, že mi půjčil knihu Duševní hygiena od Libora Míčka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *